Potraviny s lesními houbami v hlavní roli zaujímají v polské kuchyni důležité místo. Abychom je ale mohli připravit, musíme nejprve vyrazit do lesa na houby. Dobrovolníků je bohužel mnoho, a proto se ne každá houbařská sezóna vydaří. Možná proto se stále častěji snažíme tyto organismy pěstovat na vlastní zahradě, i když takové pokusy často končí nezdarem.
Tip: Jak sušit houby a které jsou na sušení nejlepší
Bohužel pěstování lesních hub, tzv. mykorhizní rostliny (žijící v symbióze s jinými rostlinami), je mnohem obtížnější úkol než pěstování hub nebo hlívy ústřičné, i když ani to není snadný úkol.Mají řadu zcela specifických podmínek, které umožňují jejich růst a vývoj, které je obtížné obnovit v umělých podmínkách, vytvořených člověkem. Není to poprvé, co se napodobování přírody ukazuje jako docela výzva.
Houby na zahradě aneb podmínky nutné pro rozvoj mycelia
Poznání důvodů, které znesnadňují pěstování lesních hub na zahradě, by mělo začít zvláštním spojením mezi myceliem těchto organismů a kořeny stromu, se kterým žijí v symbióze.
Sběrem hub získáváme pouze jejich nadzemní části, tzv. plodnice, přičemž nejdůležitější část zůstává pod zemí. Ovocná tělíska ani mycelium však nemají ve svých pletivech chlorofyl, takže se nemohou samy živit jako např. rostliny.
Vyvinuli proto další způsoby získávání potravy, z nichž nejčastější je symbióza s kořeny bylin a stromů.Hostitelé jim poskytují složky nezbytné pro život a vývoj (produkty fotosyntézy), zatímco houby oplácejí přízeň transportem vody, minerálů a dalších cenných sloučenin do rostlinných tkání.
Tyto vztahy jsou však velmi složité, protože někdy mohou koexistovat s konkrétními druhy hub pouze určité druhy rostlin. Proto je nesmírně důležité tyto vztahy detailně znát a vybrat ke správnému stromu tu správnou houbu, díky které může růst.
Například hřiby rostou v blízkosti bříz (hřib zlatý a červený) a osiky (hřib červený), hřiby vedle borovic, smrků, buků nebo dubů a hřiby máslové spolupracují s borovicemi (za předpokladu půda není příliš bohatá) a modříny.
Poskytnutí správného stromu pro konkrétní druh houby však není zárukou úspěchu. Úspěch závisí také na několika dalších faktorech, jako je půda, povětrnostní podmínky a přítomnost dalších organismů.Lesy mají velmi zvláštní typ půdy. Obvykle je pokryta silnou vrstvou rozložené a vlhké organické hmoty z listí, jehličí a dřeva.
Věděli jste, že houby jsou zdravé? Objevte jejich vlastnosti
Na zahradě nedovolujeme stavět takto speciální stavbu, takže už jen tento fakt bude pro houby velkou překážkou. Lesní houby navíc těží i ze společnosti dalších organismů, jako jsou bakterie, doprovodné rostliny a další houby, což znamená, že pěstování vašich oblíbených druhů může být úspěšné pouze na lesních pozemcích nebo v bezprostřední blízkosti lesa.
Jak pěstovat houby na svém pozemku
Pěstování začínáme získáváním "sazenic" . Mohou to být spory, kterých je pod zralými čepicemi nespočet, nebo hyfy mycelia, které lze zakoupit od společností specializujících se na tvorbu mykorhizních vakcín.V prvním případě položíme klobouček houby spodní stranou k zemi, když jsme předtím vykopali malou díru na vlhkém místě, poblíž kořenů příslušného stromu. Je to poměrně snadná metoda, ale má malou šanci na úspěch.
Mnohem lepších výsledků lze dosáhnout aplikací speciální vakcíny proti houbám na kořeny vybraného stromu (je však třeba mít na paměti, že existuje i možnost výskytu jedovatých druhů). Na první účinky si však v obou případech budeme muset minimálně 2-3 roky počkat (podhoubí se musí uchytit a pořádně rozrůst) a úspěšností celé operace si nikdy nemůžeme být úplně jisti.
Co mají houby rádi, aneb vytvořit vhodné podmínky pro pěstování hub
Například ceněný hřib (boletus edulis) vyžaduje nejen blízkost vhodného stromu, ale také přítomnost zcela specifických bakterií v substrátu a blízkost některých druhů muchomůrek.Na pozemku ležícím stranou od lesa jej tedy spíše neuvidíme. Rydz milky zase potřebuje blízkost borovic a smrků a hodně vláhy v substrátu. Sacharózu můžeme očekávat nejdříve, pokud ji umístíme do nepříliš bohatého, vlhkého a světlého substrátu, v blízkosti borovice lesní (sacharóza obecná) nebo modřínu (suillus žlutý).