Horká letní odpoledne a teplé večery často zpříjemňuje charakteristické „tikání“. Slyšet je můžete na loukách, ale i v zahradách a někdy i na městských trávnících. Hmyz, který tyto zvuky vydává, se nazývá různě – kobylky, kobylky nebo cvrčci. Tato jména často používáme zaměnitelně. Ve skutečnosti však máme co do činění s různými druhy hmyzu, které se liší nejen vzhledem, ale i životním stylem a stravou. Společné mají to, že všechny vydávají dost hlasité a charakteristické zvuky. Podíváme se na ně blíže.
Jak vypadají kobylky
Kobylky mají několik druhů. Nejznámější a nejrozšířenější jsou kobylka zelená (Tettigonia viridissima) a kobylka zpěvná (Tettigonia cantans). Kobylka zelená se vyznačuje svou velikostí. Dorůstá délky až 40 mm a křídla vyčnívající za břichem působí ještě větší. Stojí za to vědět, že samice jsou větší než samci a takzvaně vyčnívají z konce břicha. vejcovod. Může být spojen s trnem nebo bodnutím, ale je to orgán pro kladení vajíček do země.
Kobylky mají silné, svalnaté zadní nohy, díky kterým jsou skvělými skokany. Umí ale i létat, a proto občas „vlezou“ navštívit i byty umístěné ve vyšších patrech. Charakteristickým znakem kobylky jsou dlouhá tykadla, která mohou být delší než celé tělo. Mají také poměrně velké hlavy, které lze spojovat s koněm, odtud jejich jméno.
CC BY-SA 4.0 licence
Kobylka zpívající je o něco menší než kobylka zelená (délka až 30-35 mm), má mnohem kratší křídla a špatně létá. Rád však vystupuje ve městech. Vydává také hlasité a příjemné zvuky.
Charakteristickým znakem obou těchto kobylek je intenzivní, jasně zelená barva (starší jedinci mohou být nažloutlí). Existuje však několik dalších druhů kobylek (např. kobylka bíle skvrnitá, kobylka šedá), které se od výše uvedeného popisu odchylují - jsou nahnědlé nebo našedlé a jsou také menší velikosti. Mají však charakteristická velmi dlouhá tykadla.
Kobylky se nejraději zdržují ve vysokých trávách a houštinách, některé druhy žijí i v lesích.
Co jedí kobylky?
" A kobylka zelená a kobylka zpívající jsou dravci, i když také občas sáhnou po rostlinné potravě. Loví především menší hmyz (včetně kobylky) a pavoukovce.Na předních nohách mají háčky, kterými drží kořist. Mají také silná kusadla – dokážou se prokousat i naší kůží. Náletu kobylky se samozřejmě bát nemusíme, ale pokud ji vezmeme do rukou, může nás bolestivě kousnout. Pokud kobylka spadne do domu nebo bytu, je nejlepší ji chytit do sklenice apod., přikrýt listem papíru a vynést ven. To samé děláme s dalšími takovými hosty."
Zde můžete slyšet zvuky zelené kobylky (Baudewijn Odé, wikimedia.commons CC BY-SA 4.0)
Sluší se připomenout, že v nabídce kobylky jsou i zahradní škůdci, jako jsou mšice, housenky a larvy, takže tento hmyz pomáhá udržovat biologickou rovnováhu a je užitečný.
Co jsou kobylky
Kobylky je hovorový termín. Nejčastěji se jedná o několik druhů hmyzu z čeledi Chorthippus, jako je kůň obecný, kůň teplomilný, kůň s knírem a několik dalších. Obvykle se vyskytují v suchých a teplých travnatých oblastech.
Někdy jsou zde zahrnuty i další druhy, např. rybinky (Stenobothrus) a listonohy (Omocestus na rozdíl od jiných „koní“ preferují vlhká stanoviště).
Zde si můžete poslechnout obyčejného mořského koníka(Gilles San Martin, wikimedia.commons CC BY-SA 3.0)
Kobylka a kobylka
" Kobylky jsou obecně podobné kobylkám. Jsou však mnohem menší a menší než oni – běžní koně dorůstají až 1,5 cm (samci) a 2 cm (samice). Jejich křídla přesahují jen nepatrně břicho (a u některých druhů jsou kratší). Tykadla kobylky jsou také mnohem kratší. Takže pokud vidíme velkou kobylku s dlouhými tykadly, máme co do činění s kobylkou."
Kobylky a kobylky jsou odlišeny i barevně. Kobylky jsou nejčastěji v odstínech hnědé a šedé, i když některé druhy jsou i nazelenalé (např. kobylka teplá). Není to však tak intenzivní barva jako u zelené nebo zpívající kobylky.
Biologicky jsou kobylky kobylky a kobylky kobylky. Oba (a cvrčci) patří do čeledi Orthoptera.
Co jedí kobylky
Kobylky se na rozdíl od kobylky živí převážně rostlinnou potravou. Jedí především stébla a listy trav a obilnin, ale také listy jiných rostlin. Na zahradách však neškodí.
Jak vypadají cvrčci
Ačkoli hmyz "hrající si" na loukách a zahradách často nazýváme cvrčky, skuteční cvrčci jsou poměrně vzácní. V Polsku se nejčastěji vyskytuje cvrček polní (Gryllus campestris) a cvrček domácí (Acheta domesticus). Vypadají jinak než kobylky a kobylky. Mají mírně zploštělé, podsadité tělo a velkou kulatou hlavu. Nejčastěji jsou v odstínech hnědé a cvrčci polní mohou být i černí. Dorůstají velikosti něco málo přes 2 cm.Mají silné zadní nohy, díky kterým dobře skáčou, ale dost masivní jsou i přední nohy, které slouží k hloubení děr v zemi. Na konci břicha mají cvrčci dva přívěsky (abdominální hypofýzy) a samice mají také vajíčko pro ukládání vajíček do země.
Zde si poslechněte polního kriketu
(Baudewijn Odé, wikimedia.commons CC BY-SA 3.0)
CC BY-SA 3.0 licence
Kde žijí cvrčci a co jedí
Cvrček polní žije na okraji lesů a luk, zatímco cvrček domácí rád žije v blízkosti lidí. Právě o něm je zmíněna píseň, kterou zpívala Magda Umer „Podzimní koncert pro dva cvrčky a vítr v komíně“. V dnešní době se také stále častěji vyskytuje ve městech a v mnohem méně "romantických" prostředích, jako jsou skládky nebo topné kanály.
Cvrčci vedou spíše tajnůstkářský životní styl. Tráví hodně času v hliněných norách.Neumí létat (mají křídla, ale velmi zkrácená), ale dobře skáčou, ale nejčastěji se pohybují běháním. Cvrčci jedí hlavně rostliny, ale živí se i živočišnou potravou a cvrčci domácí žerou i různé druhy zbytků a potravinového odpadu. Mají silné kusadla, kterými dokážou silně kousat. Pokud však mají příležitost - utečou, ne zaútočí. Výjimkou je setkání se samci soutěžícími o samici nebo území, protože pak mezi nimi dochází k urputným bojům.
Cvrčci domácí a větší cvrčci kubánští jsou často chováni (také jako potrava pro jiná zvířata, jako jsou ještěrky).
CC BY-SA 3.0 licence
Co se hraje na zahradě a proč?
Všem těmto hmyzům je společná schopnost vydávat poměrně hlasité a obvykle příjemné, také pro lidské ucho, zvuky. V závislosti na žánru mají různé zvuky a intenzitu. U kobylek a kobylek připomíná tikání, u cvrčků spíše cvrlikání.Některé kobylky spolupracují, aby vydávaly ty nejslyšitelnější zvuky.
Tento hmyz si samozřejmě nehraje na to, aby nám zpříjemnil letní odpoledne a večery, ale aby přilákal samičky svého druhu. Proto mají samci schopnost vydávat zvuky. Samice si mohou poslechnout koncert, a pokud se jim to líbí, kopulovat se samcem. Pak kladou vajíčka do země. V kobylkách a kobylkách přežívají až do jara, kdy se vylíhnou mláďata. Mladí cvrčci se naopak objeví asi po dvou týdnech po snesení vajec.
Jak si hrají kobylky, kobylky a cvrčci?
Tento hmyz vydává zvuky dvěma různými způsoby, ačkoli všichni používají tzv. stridulační aparát. Cvrčci a kobylky si hrají tak, že se o sebe třou předními křídly, zatímco kobylky si hrají tak, že se o sebe třou zadníma nohama.
Aby však byla „hudba“ oceněna, musí být slyšet.Stojí za to se zeptat sami sebe, jak tento hmyz slyší? A kde mají „uši“? Roli uší hrají tzv bubínkový (tympanický) aparát. Je to část těla, pokrytá ušním bubínkem, která přijímá určité zvuky. Není umístěn vůbec na hlavě, ale u kobylek a cvrčků na prvním páru nohou a u kobylek - na břiše (přesněji - na spodní straně jeho prvního segmentu).
Zatímco pouze muži mají ‚hrací nástroje‘, obě pohlaví samozřejmě mají sluchové orgány.